8.kapitola

5. listopadu 2010 v 16:20 | Cathy |  Zapomenuté vzpomínky
Tak a je tu další ↓

 V blízkosti vysvitla naděje. Naděje, že se budoucnost alespoň nepatrně přiblíží minulosti, kterou jsem žila téměř poklidně. Jeho odjezd naplánovaný na dopoledne se nezadržitelně blížil. Nic. Nevěnoval mi sebemenší úsměv a ani jednou mu v očích nezaplál oheň vzpomínek. Choval se tak zvláštně, tak nepřirozeně vůči své povaze. Já ostatně také. Mé sliby, že ho již nikdy nechci spatřit, protože by mi dělalo problémy odolávat zásadám, které nám Bůh stanovil a my se jimi řídíme, se sesypaly v jediné vteřině. V té vteřině, kdy jsme si podívali do očí. A já už nechtěla, aby mě opustil.
Avšak snad, když ho uvidím minimálně, zastřu svou mysl jinými myšlenkami. Musím. Jinak bych těžko dokázala žít svůj život, nebo alespoň přežívat, a vést svou školu.
Jedna žačka se přihlásila:,,Slečno Eyrová, máme přeložit i ty poslední věty?" A já se vrátila do reality. Do reality, kdy za necelou hodinu odjíždí člověk, kterého miluji, a kterého již nikdy milovat nepřestanu. Do reality, která byla tak bolestná, že bych mnohem raději, žila pouze ve snech, ze kterých bych se nikdy neprobudila. Potvrdila jsem žačce její domněnku. Rozlédla jsem se po třídě.
Na první pohled mne upoutala osůbka oděná v hedvábí půvabně se sklánící nad svým sešitem. Věty ji však nezaměstnávaly. Měla je přeložené během chvíle. Jak by ne, když se jednalo o její mateřštinu. Myšlenkami byla naprosto někde jinde. Před domem se ozval rachot blížícího se kočáru. Obě jsme se podívaly stejným směrem a poté na sebe. Poprvé, pohled pochopení. Duše prostřednictvím očí promítla minulost a já konečně zjistila, že ta mladá dívka sedící pár metrů ode mne, mne chápe, že sdílíme společnou část minulosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Smaiilicek Smaiilicek | 5. listopadu 2010 v 19:02 | Reagovat

........další kapitolku,prosím..........

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama