5.kapitola

24. října 2010 v 13:56 | Kitty |  Zapomenuté vzpomínky


Ten, kdo v životě nezažil zklamání, bolest, nepochopení, lhostejnost jiného člověka, to vše dohromady okořeněné nenaplněnou láskou a navíc nechápal celou tuto vzniklou situaci, asi nikdy nepochopí, jak jsem se cítila, když jsem vstoupila do přijímacího pokoje a naše pohledy se během vteřiny střetly. Jeho pohled jsem nechápala, prázdný, bez výrazu.
Další záhada stála za ním. Ony lesklé světlé lokýnky a jemně rýsovaná francouzská tvář mi byly dobře známy.
"Pane Rochestere, dovolte, bych Vám představila slečnu Eyrovou, ředitelku tohoto institutu,"chopila se slova Anne. Při vyslovení toho jména jsem sebou nespíše viditelně cukla. Mé nervi, mozek, krev protékající celým mým tělem přes zlomené srdce, každičká část mého já se bouřila.
,,Děje se něco, Jane?"zeptala se šeptem Anne. Lehce jsem zavrtěla hlavou. Při tomto pohybu jsem si všimla, jak se malá Francouzka kousla do spodního rtu a raději odvrátila pohled k plamenům ohně. Další tajemství. Tolik nevysvětlených událostí na pouhých pět minut bohatě stačilo. Zajímalo mne, zda-li na ně někdy naleznu odpověď.
,,Těší mne, rád bych Vám představil svou svěřenku, slečnu Varensovou, která se od nynějška stane součástí Vaší školy." A popostrčila Adélku dopředu. Ta musela chtě nechtě odtrhnout pohled od ohně a podívat se na nás. Věnovala nám strojený úsměv a pronesla slova "že nás ráda poznává". Situace v salónku mi začala připadat mírně trapná. Potřebovala jsem vyklouznout a navíc jsem nevěděla, jak dlouho dokáži skrývat své pocity.
,,Promiňte, budu Vás muset opustit a zanechat Vás péči slečny Lucreové. Při cestě za Vámi mě zastavila paní Pranzová, že se mnou musí projednat jednu důležitou věc, neodkladně. Velmi mne to mrzí, avšak věřím, že Vám bude slečna Lucreová naprosto dostačující. Ještě jednou se omlouvám.
Vyřkla jsem naději, že se brzy uvidíme a s hlasitým tlukotem srdce jsem vyběhla z pokoje. Jaká to byla úleva, když jsem mohla ve svém pokoji padnout na kolena a nikdo nebyl svědkem tolika hořkých slz. Nikdo, jen čtyři stěn pokoje a zapadající slunce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ellinka Ellinka | 25. října 2010 v 18:30 | Reagovat

Jééé, pokračuj, prosím, začíná to být napínavé.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama