III.4 kapitola

26. srpna 2010 v 8:39 | Kitty |  Silnější než cokoliv
↓↓↓


Uplynul opět nějaký čas. Mé štěstí teď bylo otřeseno. Otřeseno strachem o Adélku. Kam se mohla podít? Nepřicházely žádné zprávy a pro mě bylo hrozné nečinně sedět v pohodlí těch nádherných salónů s rukama v klíně. Edvard to viděl. Znala jsem jeho důvody, proč mi to zatajoval, ač všechny neřekl nahlas. Znala jsem ho. A chápala. Nic jsem mu nevyčítala. Až příliš jsem ho milovala.
             Seděli jsme s Edvardem u odpolední svačiny. Zrovna se mě snažil přemluvit, abych snědla alespoň sousto. Uždíbla jsem si kousek croissantu a zbytek jsem nechala ležet na talíři. Do toho přišel sluha. V ruce nesl dopis. Mlčky ho předal Edvardovi a s pokývnutím hlavy odešel. Edvard dopis spěšně otevřel a přelétl ho očima. Po tváři se mu rozlil úsměv. Než jsem se stačila zeptat, co se stalo, promluvil:,,Jsou Adélce na stopě!" Vyskočila jsem radostí a sedla si mu na klín. Podal mi dopis a objal mne rukou kolem pasu. Měl pravdu. V dopise pan Sherweard (kterého Edvard najal na pátrání po Adélce) psal, že mají tušení, kde by se mohla nacházet. Předpokládají, že by měla být na ostrově Sardinie. Všechny podrobnosti prý vysvětlí panu Rochesterovi osobně.
,,Osobně?"zeptala jsem se překvapeně.
,,Ano, pojedu s nimi," řekl Edvard a podíval se mi do očí.
,,Přirozeně,"odvětila jsem a odvrátila hlavu.
,,Co se děje?"zeptal se starostlivě a zdvihl můj obličej, aby mi viděl do tváře. Chvíli mi pátral v očích a poté řekl.:,,Ty nechceš, abych jel."
,,Ze sobeckých důvodů, ne. Ale chápu, že je to nutné."
,,Znám tvé důvody a vím, že se v nich nenachází žádná sobeckost. Nemusím jezdit. Dalo by se to zařídit…"
,,V pořádku,"usmála jsem se na něj. ,,Měl by si jet." Věděl, že toužím po opaku a že mu chci pouze vyhovět. Zopakoval svou nabídku:,,Nemusím nikam jezdit. Můžu tu zůstat s tebou."
,,Říkám ti, aby si jel. Kdy jsi naposledy opustil tento dům?"Chtěl něco namítnout, ale než stačil protestovat, řekla jsem:,,Jeď, pokud chceš. A přivez Adélku zpátky."
,,Já říkal, že jsi čarodějka,"zasmál se a políbil mne.
                           Hned druhý den vyrazil. Měl jet na Mesúrovi až do Toulonu a odtud lodí na onen ostrov. Vyjel časně ráno, ještě před východem slunce. Vstala jsem, abych se s ním mohla rozloučit. Když mne viděl stát na zápraží, jak jsem se choulila do županu, abych alespoň trochu zahřála před ranním chladem, chtěl mne opět zahnat do postele. Nakonec mě jen zabalil do své pláštěnky a společně jsme poté čekali, až mu sluha přistaví koně. Když se tak stalo, naposledy mne objal, políbil a ,se slovy ,,ať se opatruji", odjel. Zůstala jsem tam stát dokud mi nezmizel z dohledu. Poté jsem šla dovnitř, oblékla se a seběhla dolů do kuchyně, odkud se již ozývaly zvuky přípravy jídla. Nabídla jsem jim svou pomoc jako tolikrát. Obdržela jsem mísu ořechů na oloupání. Posadila jsem se s ní na stoličku do kouta ke krbu a odebrala se myšlenkami k jezdci uhánějícímu na koni do toulonského přístavu.
                             Ani jsem tolik jeho nepřítomnost nepociťovala. Stačilo mi vědomí, že se brzy vrátí, že na mě vzpomíná a také mi napsal dopis, který byl plný jeho lásky ke mně. Ten dopis jsem neustále nosila při sobě a když se mi zastesklo, nacházela jsem v něm útěchu. Už jsem ho uměla nazpaměť. Další dopis mi poslal z přístavu, ještě než nastoupil na loď. Ach, ta osudová loď!
                            Proč jen jsem si nestála na svém a nepožadovala po něm, aby se mnou zůstal? Aby nikam nejezdil? Aby to nechal na panu Sherweardovi? Proč jen jsem nebyla sobecká? Tyto otázky jsem si kladla po odchodu jistého muže, pana Daliama.

Pls,komenty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 EllinkaD EllinkaD | 26. srpna 2010 v 11:35 | Reagovat

Hmmm, další příběh... tak to jsem fakt zvědavá, co bude dál :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama