III.2 kapitola

24. srpna 2010 v 15:39 | Kitty |  Silnější než cokoliv
Dloooouhá kapitola, protože tohle jsem prostě nemohla rozdělit. ♥↓↓↓


,,Sedí se Ti pohodlně?"zeptal se Edvard a pozoroval mne starostlivým pohledem, jako bych každou chvíli měla omdlít.
,,Ano,"vypravila jsem ze sebe. Seděla jsem na posteli podepřená spoustou polštářů. Edvard seděl na stoličce vedle postele a neustále mě bedlivě pozoroval pohledem, který byl pátravý a zároveň milující. Odvrátila jsem oči. Nebylo mi to příjemné. Fyzicky jsem se už cítila lépe. Byla jsem odpočatá a doktor si myslí, že za pár dní budu schopná i vstát. V hlavě mne ale strašila jedna otázka. Kam půjdu, až budu schopná vstát? Co si počnu? A kde je Jan Křtitel? A kde vůbec jsem? Zeptala jsem se na to.
Povzdechl si a nepatrně se pousmál. ,,Jsme v Jižní Francii,"odpověděl prostě.
,,Francie?"vykřikla jsem překvapeně. ,,Jak jsem se sem dostala?"
Zaváhal, ale nakonec řekl:,,Převezl jsem Tě sem."
,,Vy? Jak-? Proč-?" Vůbec nic jsem nechápala.
,,Je to dlouhý příběh,"poznamenal. Chvíli jsem ho pozorovala.
,,Zase ten pohled!"zvolal. ,,Nu dobrá, ty neúprosná." Tiše se zasmál. Snad mé neústupnosti. ,,Podej mi ruku, Janičko. Teď Ti budu vyprávět o dobách, kdy jsem mne sužovala naprostá bolest a pouhý dotek tvé ručky, tvá přítomnost ji dokáže odvrátit." Podala jsem mu ruku a naklonila se blíž k němu.
,,Všechno to začalo tím, když jsi tak nerozumně utekla z Thornfieldu." Při těch slovech výrazně zbledl a pevněji sevřel mou ruku ve své, jako bych právě měla utéct a on mě měl silou udržet u sebe. ,,Ó Jano, proč jsi mi utekla? Bez ničeho. Nechala jsi všechny své věci ve svém pokoji a zmizela. Měla jsi se mi svěřit. Měla jsi mi říct, že se mnou opravdu nechceš být. Dal bych Ti nějaké prostředky. Řekni mi, kam si šla? Vždyť si neměla žádné peníze!" Podíval se na mne zmučeným pohledem.
,,Později. Teď vyprávějte."
,,Dobrá, ale budeš mi to muset prozradit." Slíbila jsem mu to a on tedy pokračoval:,,Hledal jsem Tě všude. Hledala Tě taková spousta lidí a nikdo Ti nepřišel na stopu. Myslel jsem si, že jsi mrtvá, že jsem Tě nadobro ztratil,"zajíkl se. Stiskla jsem mu ruku a on na mě něžně pohlédl. ,,Odjel jsem na chvíli z Thornfieldu. Musel jsem zařídit nějaké obchodní záležitosti a zdržel jsem se pryč asi týden. Když jsem se vrátil, nevítal mě ten starý dům s cimbuřím. Přede mnou se rozkládala ohořelá zřícenina. Nezdržel jsem se tam. Otočil jsem koně a pospíchal do Millcote zjistit, co se vůbec stalo. Zastavil jsem se v hostinci, kde jsem se dozvěděl, že dům před třemi dny vyhořel z nevysvětlitelných důvodů. Na otázku, zda-li je někdo raněn nebo hůř, mi odpověděli, že zemřela jen jedna žena, Berta Masonová. Řekli mi, že všichni ostatní jsou ubytováni u Leiiných přátel. Znal jsem je, a proto jsem se tam hned rozjel. Všechno služebnictvo jsem propustil s docela slušnými penězi, aby měli z čeho žít, než si naleznou nové zaměstnání. Odjel jsem s Adélkou na Ferndean a vzal s sebou ještě paní Fairfaxovou, Jana, Marii a Sofii. Poté mi čas utíkal nemožně pomalu. Dny mi připadaly jako týdny a týdny jako měsíce. Seděl jsem od rána do večera ve svém pokoji. Útěchou mi byly pouze vzpomínky na tebe. Vždy jsem si však uvědomil, že už Tě nikdy neuvidím." Na chvíli se odmlčel. ,,Jak jsem řekl, čas se vlekl, ale plynul, i pro mne. Před několika měsíci jsem dospěl k rozhodnutí. Pošlu Adélku do školy. Žila totiž se mnou celou dobu na Ferndeanu. Neměl jsem to srdce poslat ji do školy, jež se jí tak příčila. Vidím, Jano,
v tvém obličeji překvapený výraz a hned Ti to vysvětlím. Nějak jsem si Adélku poslední dobou oblíbil. Ne, že bych s ní trávil večery a vydržel poslouchat to její nemožné dětské breptání, ale tolik mi Tě připomínala. Ona byla něco, co jsi tolik milovala. Věděl jsem, že tvým přáním je, aby Adélka byla šťastná a já věděl, že v Anglii nikdy plně šťastná nebude. Rozhodl jsem se ji umístit do školy ve Francii, někam dál od Paříže, kde by mohl tento francouzský kvítek špatně zakořenit. Rozhodl jsem se pro Jižní Francii. Plul jsem tam s nimi, abych mohl na místě zaplatit za školu a ujistit se, že se jí zde bude dařit dobře. A den před přistáním v Marseille jsem se dozvěděl prostřednictvím Adélky o tvé přítomnosti na lodi. Bylo to jako probuzení z noční můry vědět, že jsi naživu. I to samotné by mi ke štěstí stačilo, i když nebylo by to štěstí úplné. Věděl bych, že jsi v pořádku a šťastná. Dozvěděl jsem se také mimo jiné i o tvém bratranci. Věděl jsem, že by pro Tebe bylo nepřípustné, aby si cestovala se svým bratrancem do Indie jinak než jako manželka. Když jsem si toto uvědomil, vzplanul ve mně oheň žárlivosti. Představa, že má Janička patří někomu jinému, byla příšerná. Ale můj balzám byl, že jsi na živu a nejspíš šťastná. Věděl jsem, že pokud je toto všechno pravda, nebylo by nejlepší, kdybychom se potkali. Přesto jsem neodolal. Musel jsem Tě vidět. Znám Tě, ty má vílo, moc dobře. Znám tvou zálibu v ranních procházkách, kdy je vše pokryté vrstvou rosy. Čas jako stvořený pro slet malých tvorečků z jiných světů. Věděl jsem to, a proto jsme se tehdy na té palubě potkali. Když jsem Tě tam uviděl stát, zahloubanou do svých myšlenek, opustil mne rozum. Hlavní slovo mělo pouze srdce. A to velelo chytit svou bludičku do dlaně, připoutat si ji k srdci a už nikdy ji nepustit. Sama víš, co se stalo. A potom, když jsme se loučili, si vypustila z úst ta nádherná tři slova v reakci na vyznání mého citu ,Já Vás také,´řekla si. Zašeptala si ta slova tak tiše, že je zázrak, že dolétla k mým uším. Nejspíše byla určeny pouze tobě. Tobě to nejspíše nic nezpůsobilo, ale mně ta tři slůvka změnila. Začal jsem doufat. Vím, že jsem na to neměl právo, ale doufal jsem. Doufal jsem, že mám naději, která rychle pohasla, když si prohlásila, že mě i přesto opustíš. Ale její zárodek tam byl a to, si myslím, bylo rozhodující. Vystoupil jsem z lodi, ale první, co jsem udělal, bylo, že jsem si obstaral místo na nejbližší lodi do Indie. Neznal jsem tehdy ještě přesně svůj plán, ale věděl jsem, že něco musím podniknout. Ty pláčeš, Jano?" Během jeho vypravování mi samovolně vyhrkly slzy. Bylo pro mne nesnesitelné pomyšlení, že tolik vytrpěl. Rychle jsem si ty slzy setřela a pohlédla mu do očí. Uvědomila jsem si, že z mé strany nestojí našemu budoucímu životu žádná překážka. Jeho žena byla mrtvá. ,,Musíš mi říct proč,"dožadoval se vysvětlení.
,,Já jen- Bolí mne, že jste tolik trpěl,"odpověděla jsem po pravdě.
,,Ale Janičko, netrap se tím. Pověz mi radši, co jsi dělala od té doby , co jsme se naposled viděli."
,,Ó ne, nejprve mi dopovězte, co jste udělal. Co bylo dál?" Pousmál se, jako tolikráte mé dychtivosti po dalších informacích a pokračoval: ,,Podařilo se mi zjistit cíl Vaší plavby. Vydal jsem se do toho samého přístavu, kde byl pouze jediný penzión a ještě ke všemu patřil Angličanům. Nebylo zase tak těžké zjistit, kam jste se vydali. A tak jsem putoval v tvých stopách. S každým krokem tou nehostinnou krajinou jsem si uvědomoval, kolik jsi při té cestě musela vytrpět, kolik sil a námahy Tě stála, a to mě vždy popohnalo rychleji dopředu, abych byl co nejdříve u tebe. Dorazil jsem do první vesnice, kde nikdo neuměl anglicky. Avšak přeci jen z mého naznačování pochopili, jaké informace po nich žádám a poslali mne po pěšině směřující na severo-východ, na tu, po které jste šli vy. Po necelém dni
jsem dorazil do další vesničky. Zavedli
mě hned do jedné chatrče, kde se nad postelí skláněli muž a žena. V té posteli si ležela ty." Zachvěl se a přitiskl si mě k sobě. Dál jen šeptal: ,,Ten pohled nikdy nevypudím z hlavy. Bude mne strašit až do soudného dne. Ležela jsi tam, tak křehká. Pleť si měla bledou jako sníh. Vlasy rozhozené po polštáři a nejevila si žádné známky života. ,Jano!´vykřikl jsem a tím jsem upoutal pozornost těch dvou lidí. V jednom jsem poznal tvého bratrance a tu ženu jsem neznal. Byla velmi podobná těm domorodcům. Vypadalo to, že tvůj bratranec mne poznal také. Nevypadal ani moc překvapeně. ,Co je jí?´zeptal jsem se a tvůj bratranec mi na to odpověděl takto: ,Je již přes dva týdny v bezvědomí. Občas se probere, napije se vody. Má nejspíše nějakou tropickou nemoc.´ Rozčílilo mne s jakým klidem ten člověk mluvil. Vždyť šlo o tvůj život! ,Byl tu doktor?´zeptal jsem se ještě poměrně klidným hlasem. ,Ne, s pomocí Boží se z toho dostane,´řekl tvůj bratranec a ve mně se zrodila zuřivá nenávist vůči tomuto muži. Nemohl jsem Tě tam nechat, umírat mi před očima. Věděl jsem, že potřebuješ doktora a lepší podmínky. Bez rozmyšlení jsem Tě opatrně zdvihl z postele, zabalil do přikrývky a vypravil se na zpáteční cestu. Celou tu dobu jsem přemítal, jestli jsem učinil správně. Jestli Ti ještě nepřitížím. Do smrti, která by jistě přišla brzy, bych si vyčítal, že jsem Ti ublížil či snad zabil. Tu noc jsem nespal. Střežil jsem tvůj bezvědomí spánek. Naštěstí vše dobře dopadlo. Z vesnice jsem si nechal poslat pro bryčku a převezl jsem Tě zpátky do přístavu. Občas si se sice probudila, ale myslím, že si nepoznala, kdo Ti zdvihá sklenici k ústům. V přístavu se o tebe postaral doktor a doporučil mi Tě odvézt z Indie do Francie. Neváhal jsem. A tak si se ocitla tady. Poslal jsem pro Sofii, aby mi pomáhal o tebe pečovat někdo, koho znám. Setrvával jsem u tvého lůžka dny a noci. Jen občas mne vystřídala Sofie. Když jsem tak učinil naposledy, probudila ses. A od té doby jsem tu s tebou pořád. Držím Tě za ruku a čekám až se probereš."
                                 V hlavě mi zazněla slova:,,Dobře pro Vás. Budete mít štěstí v neštěstí." Štěstí v neštěstí. Vím, co tím myslela. Už… V očích se mi opět začaly sbírat slzy. Slzy dojetí. Všiml si jich.
,,Tak mi pověz, kam jsi mi utekla? Co jsi dělala?" Řekla jsem mu vše. Při mém vypravování se jeho vráska na čele prohlubovala a on mne každou chvíli chytil za ruku, přitiskl k sobě, jako by se chtěl přesvědčit, že tam opravdu jsem. Nebránila jsem se. Pociťovala jsem neskutečné štěstí, že jsem opět s ním. Tentokrát jsem nepřemýšlela nad budoucností. Užívala jsem si přítomnost, protože myslet na budoucnost - mohla by se mi přítomnost znepříjemnit pachutí budoucnosti, a ta byla hořká, protože byla nejistá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama