III.1 kapitola

22. srpna 2010 v 17:30 | Kitty |  Silnější než cokoliv
↓↓↓


Cítila jsem, že se blížím k cíli. Nevěděla jsem k jakému, ale věděla jsem, že se tam neustále přibližuji. Slyšela jsem někoho chodit po pokoji, slyšela jsem, jak se vlny tříští o břeh. Otevřela jsem oči. Ležela jsem na zádech. Pootočila jsem hlavou ke straně, odkud jsem slyšela moře. Po pravé straně jsem viděla otevřené veliké okno až na zem. Závěs, který se zdál jemný jako pavučinka, povíval v jemném vánku. Ta osoba, kterou jsem slyšela chodit po pokoji, se nade mne naklonila.
,,Už jste vzhůru!"zvolala šťastně Sofie.
,,Sofie?"zeptala jsem se překvapeně ochraptělým hlasem, jak jsem ho dlouho nepoužívala. Odkašlala jsem si. ,,Kde to jsem?"Rozhlížela jsem se okolo sebe, ale místnost jsem nepoznávala.
,,Zavolám pána,"řekla. ,,Poslala jsem ho ať si odpočine, byl tu celé noci a dny. A když odejde ,vy se zrovna probudíte." Usmála se a vyšla z pokoje. Mozek jsem měla zpomalený. Než jsem stačila pochopit význam jejích slov, vřítil se do pokoje muž.
,,Jano,"vykřikl a ve vteřině seděl vedle mé postele a držel mou ruku ve své. Chvíli jsem se na něj upřeně nechápavě dívala.
,,Pana Rochestere,"zašeptala jsem. Opět jsem byla vyčerpaná.
,,Ach, Janičko, jaký já měl strach," řekl nešťastným hlasem a políbil mě na ruku, kterou stále svíral ve svých. Chtěla jsem mu něco říct, ale hlas mi selhal. ,,Jak se cítíš?"zeptal se starostlivě. Opět jsem neodpověděla. Nemohla jsem najít ta správná slova, jež by vyjádřila mé pocity. To se mi stává jen zřídka. Pozorovala jsem ho zmatenýma očima.
,,Musíš odpočívat,"prohlásil rozhodným hlasem. Pořád jsem se na něj upřeně dívala. Vyložil si mé mlčení špatně. ,,Mám jít pryč?"zeptal se, obličejem se mu v tu chvíli mihla bolest, a začal se zvedat ze stoličky. Vší silou, kterou jsem měla(a té nebylo moc), jsem mu stiskla ruku. Podíval se mi do očí a pochopil. Posadil se zpátky. Pohladil mne po vlasech a zašeptal: "Odpočívej, má drahá." Chvíli jsem ho pozorovala, a poté zavřela oči, protože jsem nemohla již déle vzdorovat těžkým víčkům.
                         Ve spánku mě již netrápily ty sny, které člověka ještě víc unaví. Cítila jsem se nyní bezpečně. Věděla jsem, že až se opět probudím, bude tam. A to zahnalo všechny zlé sny do kouta.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 smaiilicek smaiilicek | 23. srpna 2010 v 7:46 | Reagovat

Jééééé, konečně to začíná nabírat správný směr  :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama