I.9 kapitola

7. srpna 2010 v 17:35 | Kitty |  Silnější než cokoliv
Tak a je tu poslední kapitola I. části.
Celý článek ↓↓↓


Nazítří jsme se s Norou sešly znovu. Potěšeně mi sdělila číslo kajuty paní Destinyové, jež vyzjistila ještě předchozí den od paní Toolsové. Společně jsme se tam vydaly. Prošly jsme dlouhou chodbou až ke dveřím určeného čísla. Tiše jsme na ně zaklepaly. Zevnitř se ozvalo:,,Dále!" Nora otevřela dveře a vešly jsme dovnitř. Začala jsem litovat, že jsem se do toho nechala zatáhnout.
                  Pokoj byl podobný tomu mému, možná o trošičku méně okázalejší, ale byl útulně zařízen. V křesle seděla postarší paní v jednoduchých šatech. Kmitala jehlicemi, bylo slyšet, jak o sebe cinkají, ale když jsme vstoupily, položila si pletení do klína a podívala se na nás skrze svých brýlí. Velice mi připomínala paní Fairfaxovou.
,,Dobré odpoledne, madam,"pozdravily jsem a lehce se poklonily na pozdrav.
,,Dobré odpoledne, slečny, co Vás sem přivádí?"zeptala se.
,,Po pravdě řečeno,"začala Nora, ,,jsem se o Vás dozvěděla od milé paní Toolsové. Otázala jsem se jí, zda-li předvídáte budoucnost i někomu cizímu a ona řekla, že je to možné…"
,,Á, tak slečny by rády znaly svou budoucnost!"řekla a roztáhla ústa do překvapivě mladého šibalského úsměvu. Nora se usmála a přitakala. ,,No jistě, že Vám povím, co Vás čeká. Zastávám se pravidla, že pokud jsi něčím nadaný, poděl se o to s celým světem." Odložila jehlice zpátky do košíku s pletením a zeptala se nás:,,Kdo půjde první?" Nora udělala krok dopředu. ,,Dobrá. Posaď se sem, děvče." Ukázala na pohodlné křeslo naproti ní přes stolek. Nora se posadila.
,,Podej mi ruku, má drahá,"pokynula Noře. Poté se obrátila na mě a překvapeně na mě pohlédla, jako by zapomněla, že tu jsem.
,,Slečno…"
,,Riversová, Jana Riversová,"doplnila jsem ji.
,,Slečno Riversová, byla byste tak laskava a zanechala nás zde o samotě?"zeptala se mě s úsměvem.
,,Samozřejmě,"a vyšla jsem dveřmi na chodbu.
Čekala jsem zde asi čtvrt hodiny. Poté se otevřely dveře a z nich vyšla Nora s překvapeným výrazem. Pohlédla na mě a usmála se:,,Teď tam máš jít ty." Přikývla jsem a vstoupila opět do kajuty.
,,Vítejte, slečno Riversová,"přivítala mne paní Destinyová. Posadila jsem se na stejné místo jako předtím Nora a natáhla k ní ruku dlaní vzhůru. Začala si ji prohlížet a něco si pro sebe tiše mumlala. Poté náhle potichu překvapeně vykřikla:,,Ó, to je dobré, moc dobré! Ještě jsem nic takového neviděla."
,,Co se děje?"
,,Máte ohromné štěstí,"řekla. ,,Možná ho teď nepociťujete, ale neustále se Vám lepí na paty. Ať se hnete kamkoliv, bude Vás následovat. Zastihne Vás v neštěstí. Dobře pro Vás. Budete mít štěstí v neštěstí."
,,Obávám se, že to je nemožné,"odpověděla jsem se smutným úsměvem, na paměti svou budoucnost.
,,My si osud nevolíme,"namítla. ,,Samozřejmě, že ho můžeme do jisté míry ovlivnit, ale ne natolik, abyste se připravila o to štěstí, o němž tu mluvím." Chtěla jsem něco namítnout, ale pokračovala:,,Buďte ráda za svůj osud, je nanejvýš vzácný." A tajuplně se na mě usmála. ,,Vy sama nejlépe víte, o čem mluvím. Proto Vám nebudu vyjmenovávat všechny dobré či špatné věci, jež Vás čekají. Vaše štěstí Vás brzy dožene." Vypadalo to, že předpověď již skončila. Vstala jsem z křesla řekla:,,Mockrát Vám děkuji, paní Destinyová. Bylo to velice zajímavé." Chtěla jsem odejít, ale madam ještě promluvila:,,Popřála bych Vám hodně štěstí, slečno Riversová, ale vy ho již máte dostatek. Tedy sbohem. Ať Vás Váš skvělý osud dostihne co nejdříve."

,,Co myslíš, že to znamená?"zeptala se mne Nora. Neustále rozebírala svou předpověď. Nechápala, co by mohla znamenat. Paní Destinyová jí řekla:,,Hvězdy jsou Vám nakloněny v neobyčejném úhlu." Ale nezmínila v jakém směru.
,,Myslíš, že jde o muže? Vdám se dobře?"tipovala Nora dál. Pokračovala s výčtem všech možností, co by ta věštba mohla znamenat.
Prozradím Ti, čtenáři, že nešlo ani o manžela, ani o peníze, což Nora považovala za téměř jisté. Nora se díky svým zlatým rukám dostala až k anglické královně. Nora cestovala do té doby s lodí mezi Anglií a Francií, občas plula i Indie. Vrátila se tedy zpět do Londýna, kde strávila jeden den u své sestry předtím, než opět vyplula. Ten jediný den jí stačil na to, aby získala místo u královny jako švadlena. Byla to pro ni nesmírná čest, a jak mi sdělila ve svých dopisech, byla tak velmi šťastná. Nikdy se nevdala. Celý svůj život obětovala své kariéře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama