I.8 kapitola

5. srpna 2010 v 19:09 | Kitty |  Silnější než cokoliv
Tak sem dávám další kapitolku.
Celý článek ↓↓↓


                       Jan se tedy vydal do města sám.Vrátil se až k večeři, při které mi se zaujetím popisoval a vyprávěl o krásách francouzského města. Když skončil podal mi přes stůl knihu. Byla to kniha francouzských básní. Dárek doplnil slovy:,,Velmi si vážím Vaší účasti na mé, naší misii. Prosím přijměte ode mě tuto malou pozornost jako předmět díků."
,,Děkuji Vám. Musím říct, že jsem velmi ráda, že s Vámi mohu jet."
,,To mne těší. Mohu se, prosím Vás, otázat, kdo byl ten muž, s nímž jste se na palubě dnes loučila? Nevěděl jsem, že máte na lodi jiné známé mimo té francouzské dívky a její chůvy." Zarazila jsem se.
,,Ehm…to jeden můj starý známý…" Podíval se na mne pochybovačným pohledem, který jako by říkal:
,,Tohle Vám nevěřím. Za tím je něco víc.", ale nevyptával se dál. Raději jsem rychle stočila téma rozhovoru na jeho návštěvu města a vyptávala se ho na věci, o kterých se mu ještě zázračně nepodařilo mě informovat.
                       Další putování do Indie bylo nudně stereotypní. Ráno jsem vstala, ustrojila se, šla na snídani. Dopoledne jsem si obvykle četla, malovala nebo pozorovala oceán. Poté jsme šli na oběd, po němž jsem odpočívala a věnovala se stejným činnostem jako odpoledne.
Večeřívali jsme obvykle v půl osmé a po večeři jsme se zdržovali v salóně.
                      Celou dobu mi věrně stál po boku Jan Křtitel. Musím říct, že při tomto delším společném pobytu jsem se naučily spolu vycházet mnohem lépe. Zvykla jsem si, že se v jeho přítomnosti nesmím tolik projevovat. A on…on si vlastně nemusel zvykat na nic.
                      Nelitovala jsem svého rozhodnutí opustit Anglii. Věděla jsem, že jednám správně. Pokud ne vůči mně, tak zajisté vůči Bohu.
                      Stýskalo se mi po Marii a Dianě. Z jednoho přístavu (už si nevzpomenu na jeho jméno) jsem jim poslala velmi dlouhé psaní, kde jsem popisovala naše cestování i mé pocity. Samozřejmě, že jsem vynechala tu část, kdy jsem se potkala s panem Rochesterem. Neustále jsem na něj vzpomínala, přesto jsem nelitovala toho, že jsem se k němu nevrátila. Když jsem se ohlédla zpět, viděla jsem za sebou správná rozhodnutí, která rozhodně netížila mé svědomí. Možná časem změním názor, ale rozhodla jsem se žít přítomností. Minulost je uzavřená kapitola a budoucnost prázdná stránka.
                      Další události, které brzy zapadly do mého stereotypního života, byly návštěvy místní švadleny. Nechávala jsem si u ní šít nějaké nové šaty, které by byly vhodné do indických podmínek. Nora byla hezká žena. Vlasy nosívala stažené pod bílým čepce, ze stejné látky jako sněhová zástěra. Pod zástěrou mívala oblečené šedé prosté šaty. Byla veselé povahy a ráda jsem s ní rozmlouvala. Přestože neměla takové vzdělání jako já, naše rozhovory byly duchaplné. Vždy mě dokázala odvést od chmurných myšlenek, které mne nyní doprovázely na každém kroku.
                      Chodívala jsem k ní obden. Ušila mi pár prostých šatů z tenké lehké světlé látky, které byly výborné pro práci misionářky v tak teplém podnebí.
                    
,,Ó Jano, nikdy neuhodneš, co Ti chci říct!"prohlásila jednoho dne. (Naše časté setkávání z nás udělalo docela dobré přítelkyně, proto jsem si tykaly.) Podotkla jsem, že určitě ne. Začala tedy vyprávět:,,Chodí ke mně paní Toolsová se svou dcerou, slečnou Toolsovou. Nechávají si přešít šaty podle poslední módy. Když jsem nabírala spodničku, rozpovídala se paní Toolsová o tom, že se jí přihodila na míru podivná věc. Docela mne to zajímalo, ale mlčela jsem. Vím, jak je neslušné se vyptávat. Čekala jsem tedy až mi to sama bude chtít sdělit. A opravdu. Náhle promluvila: ,Slečno Noro, víte, že s námi na lodi cestuje paní Destinyová?´ Podotkla jsem, že nikoliv. Mluvila dál: , To je Vám velice podivná žena. Pluje s námi již ze Severní Francie. Když jsme nastoupili s mužem a dcerou na loď, byla první, s kým jsme se seznámili. Prozradila nám, že umí předvídat osud. Já tomuto moc nevěřím a chtěla jsem to přejít, ale dcera byla neoblomná, prý :´Mamá, to si musím vyzkoušet!´ Po nekonečném přemlouvání jsem nakonec svolila. Považte, jaký osud dceři vyjevila!´
,Snad ne něco špatného!´zvolala jsem.
,Ne ne, to ne. Právě naopak. Naznačila jí něco v tom smyslu, že by snad měla na této lodi zasnoubit, či co, a ejhle, včera večer ji požádal plukovník Wiliams o ruku.´
,Přijala ho? Má ho ráda?A je dostatečně finančně zabezpečen?´
,Vidíte, na všechny tyto otázky Vám musím odpovědět ano. Plukovník se již delší dobu mé dceři obdivoval a ona jemu též. Inu, já na takováto kouzla nevěřím, ale přesto je to nanejvýš podivné. Nezdá se Vám to zvláštní?´ Podotkla jsem, že poněkud zvláštní to dozajista je. Zeptala jsem se jí, jestli paní Destinyová budoucnost i jiným lidem. Na to odpověděla:,Domnívám se, že ano. Paní Destinyová je velmi dobrosrdečná. Myslím, že by byla ochotná.´ Tak co myslíš, Jano?" obrátila se teď na mě. ,,Nemyslíš si, Jano, že je to podivné?"
,,Vskutku…"připustila jsem.
,,Půjdeš tam se mnou? Prosím."prosila mne Nora.
Neodpověděla jsem jí hned. Byla jsem přespříliš zahloubaná do svých myšlenek. V mysli mi vytanula vzpomínka z minulé životní etapy. V Thornfieldu byla společnost. Právě se rozrostla o jistého pana Masona. Pán nebyl doma. Přišla nějaká cikánka, prý, že nám chce věštit budoucnost, jinak neodejde. Nechala jsem ji nahlédnout mi do osudu také. A poté jsem zjistila, že vědma není vědma, ale někdo úplně jiný…
,,Ano, půjdu,"slyšela jsem se říkat. Právě jsem souhlasila s tím, že nechám cizí osobu nahlédnout mi do budoucnosti. Nelákala mne pouhá zvědavost, ale také touha oživit si staré vzpomínky, které, přec byly bolestivé a rozedíraly mi srdce, byly pro mne velmi důležité a cenné.
Nora vypískla radostí a rychle mne objala. Záviděla jsem jí její veselost. Dokázala se radovat z takové triviální skutečnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Viky Koutný Viky Koutný | Web | 5. srpna 2010 v 19:17 | Reagovat

Ahoj.. Jestli se nudíš tak potřebuji pomoct v soutěži stačí kliknout na adresu nebo ji dát do vyhledávače.    http://www.herni.cz/?utm_source=vicfull1
Když klikneš tak mi moc pomůžeš a budu ti děkovat. Jestli potřebuješ taky někde hlásnout tak napiš na web/! Díky

2 smaiilicek smaiilicek | 6. srpna 2010 v 9:02 | Reagovat

Jééé, tak to se budu těšit na pokračování...

3 Gottas13 Gottas13 | E-mail | Web | 5. dubna 2011 v 0:25 | Reagovat

Ahojte, pomožte mi prosím v této soutěži :) http://www.herni.cz/?utm_source=gottas13 . Stačí zkopírovat tento odkaz a otevřít ho v prohlížeči. To je vše. Prosím pomožte mi. Potřebuji nutně první místo :). Pokud by to adminům vadilo, tak ať mi napíšou na můj e-mail gottas13@centrum.cz nějak se domluvíme :) a všem kteří by mi za  velmi pěknou a vysokou odměnu chtěli pomoct zvýšit šance na výhru, tak ať se hlásí také na tomto e-mailu :) Moc děkuji :) Jinak moc krásný blog :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama