I.7 kapitola

4. srpna 2010 v 8:58 | Kitty |  Silnější než cokoliv
Na Celý článek↓↓↓


                     Když byl čas na snídani, klepal u mých dveří Jan Křtitel. Řekla jsem, že mi není dobře a že si nechám donést jídlo do pokoje. A takto jsem to dělala po dobu než jsme přistáli v Jižní Francii.
                     Samozřejmě, že se pan Rochester lehce nevzdal. Vytrvale chodil k mým dveřím každou hodinu, ale já s ním odmítala mluvit, protože jsem nevěděla o kolik je rozum silnější než hlas srdce.
                    Nebudu Ti, čtenáři, popisovat, co jsem tu dobu dělala a prožívala, protože to byly tak nezajímavé věci, jimiž bych Tě jisto jistě unavila. Proto mi promiň, že přeskakuji až k chvíli, kdy naše loď doplula do Marseille.
                    Tehdy jsem se konečně rozhodla vyjít ven. Musela jsem se rozloučit s Lucií a s Adélkou. Obě musely být zklamané, že jsme se nevídaly. Vyšplhala jsem na palubu, kde se to v mírném dešti již hemžilo spoustou cestujících, jejichž cesta tady končila. Rozhlížela jsem se a hledala v davu známé tváře. Záhy jsem objevila Adélku se Sofií, stály na přídi. Přiblížila jsem se k nim.
,,Slečno Jano! Už jste zdravá!"vykřikla Adélka, jakmile mne spatřila. Přiskočila ke mně, objala mne a poté se držela mé ruky.
,,Ano, už je mi mnohem lépe." Usmála jsem se na ni. Sluhové přistavěly můstek, po němž se scházelo z lodi na zem. Dav lidí se začal hrnout po můstku z lodi. Sofie řekla Adélce, že už musí jít, a chytila ji za druhou ruku. Francouzce vyhrkly slzy a nechtěla se mně pustit. Naposledy jsem se s Adélkou objala, naposledy jsme se políbily. Adélka potichu plakala. Povzbudivě jsem se na ni usmála, pohladila ji po tváři a řekla jí francouzsky:,,Adélko, zůstaň tak dobrým člověkem, jakým jsi byla doposud, a věřím, že Tě v životě čeká štěstí. Sbohem."
,,Au Revoir, mademoiselle." Ještě jednou mi skočila okolo krku a poté ji Sofie táhla na půdu Jižní Francie. Vedle mne se objevil pan Rochester.
,,Opravdu, Jano, utečete do Indie?"zeptal se přiškrceným hlasem. Nebyla jsem v tu chvíli schopna mluvit, proto jsem pouze přikývla. Zbledl a řekl:,,Potom se tedy budeme muset rozloučit." Zase jsem nepatrně přikývla.
,,Sbohem, Jano." Natáhl ke mně ruku a na chvíli se odmlčel. Vložila jsem svou malou ručku do jeho veliké teplé dlaně. Chytil ji i do své druhé ruky a poté pokračoval:,,Jano, chci, abyste věděla, že Vás miluji více než svůj život. A vždy k Vám budu chovat stejné city. Nic, ani vzdálenost, ani čas, je nezeslabí. Prosím, neodjíždějte." Díval se mi do očí a pravděpodobně v nich nalezl neoblomnost, protože to světélko naděje v jeho očích pohaslo. Jenom si mě k sobě přitiskl a řekl:,,Miluji Vás." Zašeptala jsem, neslyšně, jen pro sebe:,,Já Vás také."
,,A přeci mne opouštíte?"vykřikl.
,,Ano,"zašeptala jsem.
,,Pane, budete vystupovat?"oslovil pána sluha stojící u můstku.
,,Jistě,"zavrčel pan Rochester a pohlédl na mne. Tvářil se utrápeně. Pustil mne a sešel po můstku dolů. Naposledy se na mě otočil. Myslím, že měl stejný výraz v tváři jako já, protože jsme se v tu chvíli cítili úplně stejně. A tím pohledem na muže, jehož jsem tak milovala, končila další životní etapa. Etapa, která byla plná přátel. Začínala nová, jejíž obsah jsem nedokázala ani předpovědět. Etapa, ve které znám pouze jediného člověka, vedle kterého jsem teď stála.
,,Chcete se projít po městě?"zeptal se mě. Zavrtěla jsem hlavou. Vše by mi v tom městě žalostně připomínalo jeho. Představa, že máme k sobě blízko a přesto se již nikdy neuvidíme, by byla nesnesitelná. Dívala jsem se, jak se přístavem hrnou davy cestujících, a zašeptala si pro sebe:,,Osud tvoří cesty….ne lidé…rozhodně ne já…Promiň."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 smaiilicek smaiilicek | 4. srpna 2010 v 9:54 | Reagovat

No téda, tžak to vypadá dost smutně... setkají se ještě? To vymýšlíš rovnou, nebo už máš příběh napsaný až do konce a vkládáš jen kapitoly? Těším se na pokračování

2 janeeyre janeeyre | 4. srpna 2010 v 10:48 | Reagovat

[1]: Už to mám napsaný a co bude dál...hm...neprozradím :D

3 smaiilicek smaiilicek | 4. srpna 2010 v 11:27 | Reagovat

Jééé, to je škoda, já v pátek odjíždím s našima na dovolenou na 14 dní.. tak nebudu vědět, co se bude dít :o( Ach jo

4 Kitty Kitty | Web | 4. srpna 2010 v 17:56 | Reagovat

[3]:Tak jo, :D, prozradím, že jméno Edvard Rochester se tady ještě objeví, ale v jaké kontextu, to už neřeknu.

5 Ellinka Ellinka | 4. srpna 2010 v 19:06 | Reagovat

Tak to se budu těšit a doufám, že to dobře dopadne :o) a tím dobře myslím DOBŘE ... žádnej John Rivers  :o(

6 smaiilicek smaiilicek | 5. srpna 2010 v 7:02 | Reagovat

Já takyyyy.... Myslíš, že se do pátku dočkám ještě další kapitoly??????

7 Kitty Kitty | Web | 5. srpna 2010 v 8:15 | Reagovat

Já myslim, že jo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama