I.3 kapitola

19. července 2010 v 8:29 | Kitty |  Silnější než cokoliv
Klik na Celý článek


                     Cesta dostavníkem byla únavná. S Janem Křtitelem jsme prohodily pár slov, ale jinak vládlo naprosté ticho, narušované drnčením dostavníku po cestě. Zjistila jsem, že ani když cestuji s bratrance přes půlku Světa, nebude ke mně vstřícnější. Byl zamlklý jako vždy a ani jednou již víc nedal najevo potěšení, že ho doprovázím.
                      
Avšak to nejhorší na té cestě nebylo nepohodlí ani únava, ani cokoliv jiného, co má co společného s fyzickým stavem. Nejhorší byly vzpomínky, které se mi neustále k této příležitosti, vtíraly do hlavy. Jako by se vysmívaly mně a mému osudu. Když jsem se konečně vypořádala s jednou, hned se mi v hlavě uhnízdila další. Bylo velmi těžké tomu nepodlehnout a nerozvzlykat se, což by bylo nepřípustné zde, pod pátravým pohledem Jana Křtitele. A tak jsem tam mlčky seděla, dívala se z okna a prala se s vlastními myšlenkami, které mi nedaly ani spát.
                 Když jsme tedy přijeli do Londýna, byla jsem tak unavená, že jsem neměla dost sil na to, abych obdivovala krásy města, ubíhajícího kolem mne, ve kterém jsem byla poprvé, které jsem si vždy přál navštívit, které jsem měla navštívit, ale s někým úplně jiným a za úplně jiných okolností.
                Ubytovali jsme se v hotelu U Tří růží. Byl to velmi hezký hotel, docela pěkně zařízen. Nekochala jsem se jeho krásou. Pouze jsem se doklopýtala do svého pokoje, kde jsem si z ramen sňala pléd, sundala klobouk a boty, a ulehla oblečená do postele.
                   Šla jsem po vřesovišti. K hrudi jsem si tiskla malý uzlíček. Nepodívala jsem se na něj ani jednou, přesto jsem věděla, že nesu malé dítě. Zrak jsem upírala na osobu, stojící ke mně zády, asi 200 metrů přede mnou. Doklopýtala jsem až k ní. Otočila se na mne a ušklíbla se. Podávala jsem pánovi dítě, na které jsem teď poprvé pohlédla. Zalapala jsem po dechu. Dítě jakoby zázračně vyrostlo, držela jsem náručí malou Adélku a podávala ji panu Rochesterovi. Došlo mi, jakou roli tady hraji já. Matka Adélky, Celina Varensová, pánova milenka. To, co jsem nikdy být nechtěla. Vykřikla jsem. Před očima se mi začaly míhat všemožné obrazy. Slyšela jsem Jana Křtitele říkat:,,Všechno je vůle Boží!" a pravidelné klepání.
                    Poté jsem se probudila. Posadila jsem se na posteli a těžce oddechovala. Někdo klepal na dveře. Vstala jsem a šla otevřít. Stál tam Jan Křtitel. ,,Jano, už musíme vyrazit." Přikývla jsem a zamumlala něco v tom smyslu, že se musím ustrojit. Převlékla jsem se z modrých šatů do světle vínových, modrou stuhu na klobouku vyměnila za červenou a sčesala vlasy do drdolu. Popadla jsem ještě pléd s rukavičkami a vyrazila z pokoje.
                    V přístavu to i tak časně ráno žilo. Rybáři nakládali sítě na své lodě a odráželi od břehů. Všude byla spousta lidí, jež na sebe pokřikovali. Prodírali jsme se těmi davy, sluha s našimi zavazadly za námi. Došli jsme až k naší lodi a vkročili na můstek, spojující pevninu s lodí. Naposledy jsem došlápla na pevnou půdu Anglie a nastoupila na loď.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 EllinkaD EllinkaD | E-mail | Web | 19. července 2010 v 10:08 | Reagovat

Jsem zvědavá na pokračování  :o) Piš dál, jsem zvědavá, co by bylo, kdyby bylo ...  Ale nejhezčí konec asi sepsala už sama Charlotte Brontëová  :o)KDyžtak na blogu mám odkaz také na 2 dílka na téma Jane Eyre ... "Rochester" se mi zdá dost povedený, psala to kamarádka a když mi to posílala po kapitolách, tak jsem to měla jako nějakou "drogu", byla jsem zvědavá, co bude dál a dál...ale moc hezký...

2 EllinkaD EllinkaD | E-mail | Web | 19. července 2010 v 10:23 | Reagovat

Jsem ráda, že se našel někdo další, kdo píšepokračování mé nejoblíbenější knížky. Posílám odkaz na dílko mé kamarádky: http://period-drama.blogspot.com/2010/03/edward-rochester-1-cast.html  
Jestli chceš, klidně mi písni na e-mail, jen tak, zajímalo by mě, která verze J.E. (zfilmovaná) se ti líbila nejvíc. Podle mého blogu je asi jasné, že mě okouzila na ta "poslední" (vlastně poslední se dotočila asi před měsícem, ale na tu si ještě počkáme do roku 2011) z roku 2006.  :o) Hezký den. Alena

3 EllinkaD EllinkaD | 19. července 2010 v 13:57 | Reagovat

... díky za komentík, tvůj blog je také moc hezký a budu netrpělivě nakukovat a čekat na pokračování příběhu... Jen doufám, že mu dáš nějaký dobrý konec  :o) Nějak si nedovedu představit, že by se St. Johnem mohla být šťastná  :o( ... a co by se metiím dělo s panem Rochesterem??? Pokračuj, prosím ....  :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama