I.2 kapitola

18. července 2010 v 11:10 | Kitty |  Silnější než cokoliv
Klikni na Celý článek
a pls pište komenty.



                        ,,Dobré ráno, Jano!"přivítala mne Diana zvesela. Na tváři jí zářil usměv.
,,Dobré ráno,"popřála jsem jí také a pokusila se o úsměv. Posadily jsme se ke stolu. Marie s Dianou okamžitě začaly živě hovořit o tématu, jež začaly rozebírat včera večer. Já se jejich rozhovoru neúčastnila, jelikož jsem byla přespříliš zahloubaná do svých myšlenek. Když se na chvíli odmlčely, rozhodla jsem se promluvit:,,Diano, Marie, za čtrnáct dní odjedu s Vaším bratrem do Indie." Tato věta způsobila, že na mě Marie upřela překvapený pohled, ve kterém se zrcadlila starost, a Diana, jež právě zvedala lžíci k ústům, lžíci upustil zpět do misky s ovesnou kaší. Na chvíli nastalo hrobové ticho, které prolomila Diana:,,Ty se tedy provdáš za Jana Křtitele?" Zavrtěla jsem hlavou.
,,Pojedu s ním jako sestra." Marie mě chytla za ruku.
,,Proč?" zeptala se třesoucím se hlasem.
,,Chci být nějak užitečná,"prohlásila jsem a snažila jsem se, aby můj hlas zněl jistě a pevně.
,,Tady můžeš být také užitečná. A rozhodně delší dobu než pár měsíců."Rozhodila rukama Diana. ,,Můžeš se vrátit do školy, vyučovat. Nebo si najít jiné místo."
Zavrtěla jsem hlavou:,,Ne, už jsem pevně rozhodnutá. Prosím Vás, drahé sestřenice, potřebuji Vaši pomoc."
,,Cokoliv,"prohlásila Marie a stiskla mi ruku.
                        Když jsem je obeznámila se situací, že potřebuji nové šaty, bylo vidět, že za jiných okolností by mi převelice rády pomohly, ale tentokrát to pociťovaly jako podíl na mém (z jejich pohledu šíleném) plánu. Avšak nic nenamítaly.
                        Den nato jsme se vydaly do města, kde jsme koupily několikery nové šaty, dva klobouky a nové boty. Po dlouhém vzájemném dohadování se Marie a Diana shodli na tom, že mi prozatím nebudou pořizovat šaty na misionářskou práci. Jak já, tak ony, jsme neměly představu, jaký by měly mít střih a z jaké látky by měly být ušity.
                        Když jsme vybíraly látky na šaty, na mysl mi vytanula bolestivá vzpomínka. Bylo to den po našem zasnoubení. Tehdy jsem byla tak šťastná. Jeli jsme do města také vybírat látku na nové šaty a i látku na šaty svatební… Ne, těmto myšlenkám a vzpomínkám se musím vyvarovat. A vrhla jsem se do nakupování ještě s větší vervou, abych utlačila bolestné vzpomínky na minulost, které mě tak trýznily.
                        Všechen čas jsem trávila se sestřenicemi. Je možné, že už nám nikdy nebude dopřáno, abychom pospolu po večerech sedávaly u teplého krbu a povídaly si. Užívaly jsme si vzájemné společnosti, co nejvíce to šlo. Diana mne začala opět učit němčinu, přestože ji nejspíše nikdy nepoužiji. Bavilo ji mne učit a mě zase být Dianou učena.
                         Několik dní před příjezdem Jana Křtitele jsme začaly balit. Marie s Dianou byly zamlklé, jelikož je trápil můj odjezd. Kolikrát mne již přemlouvaly a prosily, já nezaváhala ani jedinkrát.
                         Čas uplynul jako voda v nedalekém potůčku, který teče z hor. Bratranec se vrátil domů. Po krátkém přivítání se obrátil na mě:,,Tak Jano, jak jste se rozhodla? Budete mne doprovázet?" Přikývla jsem.
,,Ano, ráda." Bylo vidět, že ho to potěšilo. A já jsem byla ráda, že jsem ho potěšila, protože potěšit Jana Křtitele, to se nepovede každému každý den.
                    Nicméně, datum odjezdu bylo stanoveno. Druhý den ráno jsme měli odjet dostavníkem do Londýna, odkud poté poplujeme lodí až do Indie. Ještě večer jsem se musel rozloučit se svými milovanými a milujícími sestřenicemi. Těžko popisovat, kolik slz teklo, kolikrát jsme se objaly a kolikrát jsme se políbily na tvář. Takové odloučení, možná navždy, bylo pro nás těžké. Slíbila jsem jim, že jim z Indie pošlu psaní a že budu dbát o své zdraví. Přesto, když mi popřály dobrou noc a šťastnou cestu, měly jsme všechny tři oči plné slz.
                       Nemohla jsem usnout. Tolik mi to připomínalo tu noc před odjezdem z Gatesheadu do Lowoodu. Jenže tentokrát jedu mnohem dál, na delší dobu a hlavně opouštím místo a lidi, které mám ráda. I když opuštění místa a lidí, které miluji, jsem již zažila. Bůhví, zda se ještě někdy do Anglie navrátím. Vyhrkly mi slzy, ale rychle jsem je setřela hřbetem ruky.
                       Probděla jsem celou noc. Když už byl čas vstávat, vstala jsem z postele a ustrojila se do svých nových světlých modro-šedých šatů s krajkovým lemováním okolo krku a zápěstí. Nasadila jsem si na hlavu slaměný klobouk s modrou stuhou, přehodila přes ramena šedivý pléd a natáhla jemné bílé rukavičky. Přistoupila jsem k zrcadlu a pořádně si sama sebe prohlédla. Ano, stála tam Jana Riversová-Eyrová, připravena začít nový život. Teď byla díky novému dobře padnoucímu oblečení o trošičku hezčí. Rozhlédla jsem se naposledy po pokoji, kde jsem strávila téměř rok krásného života a vyšla ven. Venku zrovna svítalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama